Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska je nekonečná řeka

15. 3. 2016

 

Největší zkušenost života… Když člověk prostě dává, bez veškerých podmínek, bez čekání na nějaké „děkuji“. Skutečná, opravdová láska se naopak cítí být zavázána člověku, který ji přijal. Mohl ji přece také odmítnout.

Když začneš lásku dávat s hlubokým pocitem vděčnosti vůči těm, kdo ji přijímají, překvapí tě, že ses stal panovníkem, více už nejsi žebrák, který ťuká na každé dveře a žadoní o lásku. Lidé, na jejichž dveře ťukáš, ti lásku dát nemohou, vždyť jsou sami žebráky. Žebráci prosí jeden druhého o lásku a dostává se jim zklamání. Hněvají se, neboť láska nepřichází. To je však nevyhnutelné. Láska patří do světa králů, ne žebráků. Člověk se stává králem, je-li tak plný lásky, že ji může dávat bez jakýchkoli podmínek.

giving.jpg

Tehdy se stává něco nečekaného. Začínáš lásku dávat všem, i neznámým lidem. Nezajímá tě, komu ji dáváš, protože sama radost z toho, že ji dáváš, je tak veliká, že je lhostejno, kdo je příjemcem. Když se tě tento stav zmocní, rozdáváš lásku každému, nejenom lidským bytostem, ale i zvířatům, stromům, hvězdám vysoko nad hlavou. Protože láska je něco takového, co můžeš pouhým pohledem poslat až na tu nejvzdálenější hvězdu.

 

Osho

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář